Děkuji panelaky.info!

Jedná se o dům konstrukční soustavy (typu) s označením VVÚ-ETA. Zkratka odkazuje mimo jiné na Výzkumný a vývojový ústav pozemních staveb v Praze. Panelové domy VVÚ-ETA jsou v Praze nejčastějším typem.

Jejich výstavba započala v polovině 70. let a ustala až několik let po sametové revoluci. Během této doby paneláky VVÚ-ETA prodělaly určitý vývoj, například se zvýšila tloušťka tepelné izolace v panelech (ano, v panelech byl přímo v panelárně vsazen polystyren –⁠ domy jsou tak prakticky zateplené od výroby). Jejich konstrukce byla velmi pokročilá –⁠ užívalo se šestimetrových stropních panelů, které umožnily v bytech používat nenosné příčky, díky těm si dnes můžete snadno upravovat dispozice bytů bez zásahů do nosných konstrukcí.

Fasáda panelových domů VVÚ-ETA má díky dlouhému období výstavby a postupné modernizaci mnoho podob, které najdeme na velkých sídlištích jako Bohnice či Háje, tyto domy najdeme v nějakém provedení prakticky v každém koutku Prahy. Existuje ale jedno místo, kde si na nich projektanti a stavitelé dali opravdu záležet – Žižkov.

Paneláky VVÚ-ETA se v Žižkově musely oprostit od unifikace a stereotypu, musely ukázat, že jsou důstojnou náhradou za starý Žižkov, který měly postupně z velké části nahradit. Dnes víme, že asanace Žižkova nebyl dobrý nápad a i kdyby se místo asanovaných domů postavilo cokoliv, původní obyvatelé by to rádi neměli… Vraťme se ale k panelákům VVÚ-ETA v Žižkově.

Podíváme-li se na ně dobovou optikou, zjistíme, že stavbaři se opravdu snažili. Vždyť v Žižkově se podařilo vymyslet unikátní dispoziční sekce, domy se přizpůsobily tvaru původních ulic, v jejich parteru se nacházejí obchody a jiná občanská vybavenost. Fasády byly zdobeny keramickými obklady, zkrátka se zde užilo toho nejlepšího, co socialistické stavebnictví dokázalo nabídnout. Dům Bezovka je jedním z posledních v původním stavu, poslední, který ukazuje všechna tato neobvyklá řešení. Už jen parter nesený na vysokých sloupech se zkoseným pohledem je opravdu atypické řešení, které bylo velmi drahé a je zde jen pro to, aby dům dobře vypadal. Syrovost a přiznané spáry paneláků měly své kouzlo, že vám tyto domy nepřijdou pěkné? Nemůžete se na ně dívat jako na tradiční architekturu a rozplývat se nad ozdobami na fasádě. Musíte si od nich odstoupit a sledovat jejich celkovou hmotu, hru spár, členění lodžií a oken. Velké a dlouhé domy nemohou být zdobné, při celkovém pohledu by ozdoby tvořily spíše šum, byly by na obtíž. Velké a dlouhé domy musí být jednoduché a opakující se, ozvláštněny velkými ozdobami, které oceníte především při vzdáleném pohledu, jako jsou právě zábradlí lodžií s kabřincovým keramickým obkladem či ustoupený partner nesený na vysokých nohách. Ozdobou může být i odlišné, ustoupené podlaží také tak typické pro paneláky Žižkova.

Skleněné tabule mezi okny, tzv. meziokenní izolační vložky, měly za úkol splývat s okny, tvořit s nimi souvislý skleněný pás, který by opět vynikl při vzdálenějších pohledech na dům. Dnes už jsou nahrazeny vyzdívkou téměř v celé Praze. Je to prvek, který už je opravdu vzácně k vidění, a to prosím dříve byly k vidění prakticky všude. A jednou, jednou zmizí i poslední nezateplená fasáda, a lidé pomalu přestanou chápat, proč se těm barevným domům vlastně říkalo paneláky! Paneláky jsou domy z panelů a mezi panely mají být spáry, spáry jsou podstata paneláku, tak si je užívejte, dokud jsou.

P.S. Panelák nemusíme pozorovat jen z povzdálí, můžeme si k němu i přistoupit blíže, zjistíme, že jeho fasáda je pokrytá malými oblázky, které jsou vlastně docela hezké a prakticky neznají zub času – vždyť kámen je věčný. To se ale nedá říct o nových barevných fasádách, které naše paneláky postupně oblékají.

Více o fenoménu panelových domů a sídlišť a jejích podrobných analýzách zde: http://panelaky.info/

Update 6/2022: Byly oficiálně potvrzeny rekonstrukce obou panelových domů (Táboritská a Kubelíkova). Přiznám se, že ve mně trochu hnulo, když jsem se předevčírem dočetl, že panelák, ve kterým je věruslavný papírnictví Pemi, naproti hotelu Olšanka, má stavební povolení a bude se rekonstruovat.

Myslím, že je docela zřetelný, jako moc jsem fascinovanej těmihle paneláky na Žižkově. Na rozdíl od těch sídlištních na širších periferiích Prahy mám dojem, že tyto sanační paneláky s sebou nesou nezvyklý břemeno a tíhu doby, ve který vyrostly. Absolutní svéráz, částečně znouzectnost, celou tuto panelákovou zástavbu na Žižkově vnímám taky jako určitej symbol moci a síly.

Je na delší debatu, nakolik přestavba Žižkova byla úlevná. Můžeme srovnávat standard bydlení, stavět jej do rozporu absolutního zanedbávání zástavby původní, nadčasovost dopravních řešení v plánech pro celej „novej Žižkov“, společenský hodnoty, sociologii, politiku, stavebnictví.

Myslím ale, že se většina lidí, co se na Olšanském náměstí octla, shodne na tom, že je to zkrátka poněkud šokující místo. Něco mě na něm ale strašně moc baví – je to podmíněný samozřejmě tím, že jsem tu žil celej svůj život, ale i tím, že máme v centru Prahy dokonalou, aktuálně v některejch částech (včetně tohoto paneláku) zcela původní a autentickou stopu po jedné z nejvelkorysejších stavebních akcí minulýho režimu, jejíž problematika zasahuje do nejrůznějších aspektů společnosti.

Tohle všechno se zanedlouho ponoří do peřiny polystyrenu a novejch materiálů a zůstane jen skelet a silueta hmoty. Je to dobře, tenhle dům odráží standardy už minulý doby, který doteď ani nebyly zrovna opečovávaný, a je potřeba jej aktualizovat.

Ale i tak se doporučuju na tyhle originály podívat. Zkuste se dostat dovnitř, jedna část na chodbě mi atmosféricky trochu připomněla pavlače. Takový prosakování toho původního, minulýho, co tu bývalo, do něčeho, co tu „překáží“…